dewberry vs loseři

Někdy zkraje podzimu mi můj kamarád a bývalý anglický pučtok Robert pověděl, že by na jaře se svou slečnou Adélou rád vyrazil na nějaký čas na Kubu a že by asi bylo dobré naučit se předtím trochu španělsky. Požádal mě, jestli bych mu nesehnala kontakt na nějakého učitele. Já se zamyslela a nakonec jsem mu navrhla, že bych je mohla učit sama.

Udělala jsem jim parádní cenu, protože „jste přece kamarádi“, ale ve skutečnosti jsem šla s cenou tak dolů, protože jsem sama byla ráda, že si španělštinu osvěžím. Učila jsem se jí osm let na gymplu, jenže pak šla stranou kvůli italštině a já si jen každý rok marně slibovala, že už se tentokrát opravdu přihlásím na kurzy do Institutu Cervantes.

Nepřihlásila jsem se. Místo toho jsem španělštinu začala učit. Oprášila jsem starou učebnici s Ondrou a Martou, naskenovala pár lekcí a odeslala je svým novým studentům. A začali jsme se učit. Ser, tener, všechny slovesné třídy, estar, popis osoby, popis bytu…pěkně nám to šlo (tedy hlavně Adéle to šlo, Robert na to kašlal a akorát se při hodinách kabonil).

Na konci října Roberta vyhodili z práce. Dostal sice tučné odstupné, ale nový job se mu pořád nedaří sehnat. Z cesty na Kubu tedy momentálně sešlo a Robert se rozhodl, že na čas pozastaví i lekce španělštiny (což je chyba, protože mezitím všechno zapomenou a já taky).

V pondělí jsme se tedy jako učitel a žáci viděli zatím naposledy. Robert s Adélou mi ještě měli zaplatit za posledních pět lekcí, ale nějak jsme na to zapomněli. S Adélou jsme se pak přes telefon dohodly, že mi peníze pošle na účet a já ji jen poprosila, aby do zprávy pro příjemce nepsala nic o tom, že je to za hodiny španělštiny, aby při případné kontrole nevyšly najevo moje černé nedaněné příjmy.

Když jsem se pak přihlásila do svého internetového bankovnictví, abych odeslala peníze VZP, platba od Adély už tam byla. Ve zprávě pro příjemce stálo Socialismo o muerte. Zajímalo by mě, jak se na to bude při případné kontrole berňák tvářit.